Vzpomínám si jak jsem se nevěděl rozhodnout zda mam jít na školu, kde jsem věděl že se tam má vyučovat o Otcově srdci. Neměl jsem nic proti, ale pamatuji se, že mě tam ani nic netáhlo a to ani když jsem se za to modlil. Nakonec jsem se tedy rozhodl přijít na první vyučování jen díky tomu, že mě můj přítel povzbudil, abych tomu dal šanci a šel se přesvědčit, zda tam chci chodit nebo ne. Už od první hodiny na samém začátku školy jsem věděl, že jsem na správném místě a že jsem tu měl přijít. Vzal jsem ji tedy vážně, tak všechno, co se tam vyučuje a každé slovo a hlavně biblické texty, jsem začal pouštět hluboko do srdce a dovolil jsem jim, aby ke mně mluvili a aby začali působit změnu v mém živote.V té době jsem byl ztrápený mou životní situací, žijíc dlouhodobě bez práce a bez příjmu, v depresi s toho, že návrat ze zahraničí přinesl jen nesmírně problémy, tak osobní i rodinné a děly se nám jen samé špatné věci. Jen velmi pomalu a postupně se něco začalo měnit v mém životě a sice, to, že jsem si začal říkat, jak jsem milovaný a jaký jsem vzácný pro mého Tatínka a že On mě miluje i když to necítím, mi začalo přinášet klid. No stále tu bylo něco, co nešlo pryč z mého života už dlouhodobě, ani když jsem se za to neustále modlil. Byl to zvyklostný hřích. Nesmírně mě to trápilo, ale už jsem vůbec nevěděl, jak se dostat z tohoto poviazania.A pak se stalo něco velmi neočekávané. Jednou v říjnu jsem zcela neočekávaně při jedné návštěvě Košic najednou skončil v nemocnici, z akutní ledvinovými kolikou. Byl to šok. A velmi bolestivý. Absolvoval jsem dva operační zákroky v průběhu sedmi dní a ani to neodstranilo neskutečné bolesti ledviny, i když se jeden kámen podařilo vyoperovat. Ty bolesti byly nevysvětlitelné i pro lékaře. Jako kdyby mi někdo neustále mliaždil ledvinu. Když mě na 14ty den propouštěly krátce po posledním kontrastním vyšetření s doporučením, že oni mi už na urologii více pomoci nemohou, takže mam s bolestmi jít na chirurgii, byl jsem vyčerpaný. Ale věděl jsem, že cokoliv se tu děje, můj Otec nad tím mě plnou kontrolu. I ve všech těch bolestech jsem stále prohlašoval Jeho moc a jeho uzdravení podle Izaiáše 53: 5 a chválil jsem Ho téměř nadpřirozeně, protože nevím jak to bylo možné v těch bolestech a předtím by se to jistě nestalo. A když jsem v čtrnáctý den opustil nemocnici a vyšel jsem ven, věděl jsem, že se tehdy něco změnilo. Jako kdyby se něco uvolnilo a já jsem věděl, že ta bolest se už nevrátí. Že už nebudu potřebovat injekce od bolesti.Postupne jsem se začal uzdravovat a mezitím jsem nastoupil do zaměstnání které mi bylo nabídnuto a pro které jsem se rozhodl, že ho vezmu, i když jsem ani pořádně nevěděl do čeho jdu. Jel jsem tam jen ve víře, ještě ne zcela vyléčen a bolavý, ale věřící, že já budu plně uzdravený a že zvládnu novou práci a že je to pro mě připravené požehnání na tento čas.Len za pár měsíců ve škole o srdci nebeského Otce jsem zažil obrovské změny v myšlení iv reálných životních situacích. Mé ledviny byly přepálené a hřích z mého života odešel a já jsem dnes volný a radostný. Mám práci a mam z čeho platit mé výdaje a finančně také podporovat Boží práci. Věřím v moc slov a můj jazyk a všechno co vyslovuji se změnilo. Žehnám svému životu každý den a sázím Boží slovo do svého srdce ve víře, aby přineslo velkou dobrou úrodu. To je jen pár oblastí které zde vzpomínám, kde nastaly viditelné změny, které již dnes přinášejí ovoce.
