Mám 20 let. S Bohem kráčím už od útlého dětství. Měla jsem pocit, že o něm vím už mnoho, ale necítila jsem naplnění. Léto před zahájením Abba School jsem se dostala do bodu, kdy jsem otevřeně řekla: „už mě to nebaví, jak mohu dále šířit Ježíše, když se pro mě stal neatraktivní? Roky se mu snažím přiblížit, bojuji o svatost a přesto se cítím být taková vzdálená, ubíjí se za každý hřích, neznám radost … „Nejhorší na tom bylo to, že když jsem se ohlédla na křesťany kolem mě, viděla jsem totéž , akorát se to báli přiznat. V duchu jsem vykřikla: „Ne! Ne! To co žijeme, nemůže být ono, musí v tom být něco víc, něco co jsme za ty roky stále nepochopili. „V takovém stavu jsem se rozhodla přihlásit se na školu, i když jsem si myslela, že to je pro starší, zkušenější zda zlomenejších jako já. Ano jsem tam nejmladší, ale dnes to vidím jako milost a výsadu! Už na prvním setkání se stal v mém životě průlom.
Vše, co jsem do té doby věřila, mě drželo v nesvobodě. Kajo a Mirka mi však přinesly novou perspektivu. Přes jejich vyučování jsem pochopila jak mě Bůh otec miluje. Že nehledí na mé nedostatky ale říká mi: „odpusť si Natálka, nedívej více zpět, protože já jsem ti už dávno odpustil!“ Už na ničem nezáleží, jen na tom být s Ním v intimitě, bez ohledu na okolnosti. Uvěřila jsem, že požehnání si nemusím zasloužit, ale mohu si ho vzít z jeho náruče. V mém životě se začaly dít zázraky. Uzdravení těla i zlomeného srdce, finanční zabezpečení, naplnění mých hlubokých tužeb. Neboť takový je můj OSOBNÍ BOH, můj OTEC a já dnes už tomu nejen věřím ale to i žiji!